POZDNI ODPOLEDNE, JE FAKT VEDRO

10. Bangkok – den 2

4. 2. 2015 vstavam kolem 10:00h a pri snidani donesene ze samosky 7/11 vymyslim dnesni plan trasy Bangkokem. Jasnou volbou je Grand Palace, dale videt nejaky ty mrakodrapy v okoli ulic SilomSoi Langsuan, abych nebyl prechramovanej, projit se parkem Lumphini Park no a nakonec podivat se do nejznamejsi vykricene casti Patpong.

Ke Grand Palace se vydavam pesky, nebot je to nedaleko. Je nesnesitelne vedro a pri pomysleni, ze se kvuli navsteve Grand Palace budu muset prevleknout do dzin a trika s dlouhymi rukavy (do nekterych pamatek tady vas totiz jinak nepusti) zacalo moje nadseni videt tuto perlu Bangkoku pomalu opadavat. Postupnym priblizovanim se k pamatce se zacala primo umerne zvysovat hustota turistu se stejnymi umysly. Autobus za autobusem stale vyplivaval nove a nove nadsence, letmym pohledem prevazne z Ciny a Japonska. Asi desitka ozbrojenych hochu z ochranky bedlive hlidala vchod a ja se presto pokousim projit v kratasech. Marne, manik v bezove uniforme a zrcadlovkami na ocich ne nepodobny generalu Pinnochetovi me nekompromisne posila do fronty na pujceni si dlouhych kalhot a trika. Ackoliv jsem vybaven, vzhledem k absenci diskretniho mista pro prevliknuti poslusne frontu vystavam. Po 15 minutach me moje netrpelivost donuti se prevleknout v fronte na schodech mezi lidmi, at se stane cokoliv. Akce vysla ja se vydavam do arealu. Skupiny Cinskojaponskych fotocvakacu jsou nekompromisne zahaneni do formaci pred palac, dostavaji do ruky transparent s napisem „Welcome to the Grand Palace“ a najaty fotograf macka sveho Canona. Opodal nejake devce fotky rovnou tiskne a pri odchodu turistu je rovnou kasiruji. Uzasna souhra a cool zazitek to sledovat. Cestou ke kase s jiz dokonale propocenym oblecenim moje nadseni pro vstup do palace kleslo na minimum. Vstupne 500 TBH (asi 350 Kc) me nechava klidnym, kazdopadne zjisteni, ze domorodci to maji zdarma a uvnitr se nesmi fotit rozhodlo o mem okamzitem uteku z teto turisticke masinerie.

 Presouvam se k rece k nejblizsimu molu, kde stavi tzv. „lodni taxi“. Z nternetu mam zjisteno, kde zhruba vystoupi, abych se dostal co nejblize k ulici Silom. Molo je rozdelene na 2 casti a ja chvili z ruznych informaci na cedulich zjistuju, jak to tu funguje. Nikde se vubec nedoctete, ktera cast mola je k cemu, a proto volim ten s turniketem, u ktereho v budce sedi baba a vybira 3 bahty jako na WC. Prijizdi lod podobna pontonu a zridka nalozena lidmi vyrazi od mola. Po chvili jsme prepluli na druhy breh a vsichni vystoupili. Doslo mi, ze jsem zvolil spatne molo a nalodil se jen na privoz pres reku. Nevadi, zopakuji si to znovu za 3 TBH zpet a uz s jistotu kracim do fronty na spravne molo. Byl jsem si jisty smerem jizdy, a tak prvni tri lodni taxiky priplouvajici z protismeru ignoruju. Je zajimave sledovat obsluhu lodi, zejmena manika, ktery pred zastavenim lodi vyskoci na molo s lanem, aby lod zajistil a brutalne u toho piska na pistalku. Mezitim jsem z jedne z ceduli zjistil, ze mam vystoupit na molu cislo 4, ja se nachazel na 13. Vsechny lode byly narvane k prasknuti, a to diky nizkemu jizdnemu, jak jsem pozdeji pochopil v lodi. Mezi tim davem lidi totiz chodi frajerka s kasickou a snazi se nove nastoupivsi lidi zkasirovat. Musim rict, ze jeji prace rozhodne nema nouzi o kontakt s lidmi, a to doslova. Jizda z mola c. 13 na 4 me stala 30 TBH (cca 21 Kc) a asi po 20 minutach jsem si to stradoval po Silom Road.

Ulice je to dlouha predlouha a v jejim stredu jezdi 2 patrova nadzemni draha. Vyskove stavby ulici lemujici jsou impozantni. Doterni tuktukari jsou samozrejme i zde, ale ja je uspesne ignoruju. Jsou tu i jini taxikari, mototaxikari. Proste si za ne sednete na motorku a jedete. Jsou stejne doterni jako tuktukari a zajimave na nich je jejich obleceni v tom desnem vedru: dlouhe kalhoty, neco jako dzinova budna, pod tim tricko a navrh jeste oranzova vesta, ufff. Prichazim k parku Lumphini, kde usedam na lavicku u krasneho jezirka s vodotryskem. Okolni horizont s mrakodrapy je opravdu pusobivy. V parku si vubec nepripadate jako ve velkomeste, lide se tu povaluji, odpocivaji, jezdi na kole nebo behaji. Unava me premaha a ja si neplanovane klimbnu. Bohuzel tmave bryle na ocich a moje lezo-sedici poloha navenek zrejme nedavala dostatecny dojem, ze spim, a tak po chvili slysim zname: „Where Are You from?“. Do me jako kdyz bodne a se zlosti se dokonale probiram. Dohazovac turistickych center to tentokrat nebyl, ale tento chlapek me zas pro zmenu chtel mermomoci na miste masirovat. Nekompromisne ho odmitam a on nastesti pokracuje o lavicku dale, kde uz u mladika uspel. Odpocaty pokracuji parkem a na posledni chvili si vsimam asi pulmetroveho varana, jak mizi v dire do kanalizace. Mrzi me, ze jsem nemel v pohotovosti fotak. Projdu ulici Soi Langsuan, kde je jeden luxusni hotel za druhym. Pred kazdym z nich stoji minimalne 4 lide z ochranky. Nevedomky se zastavim pred vyjezdem u jednoho z hotelu kvuli fotce a uz na me pokrikuji, at vypadnu. Husty!

Mrakodrapy uz me zacinaji nudit a tak se vydavam zpet do ulice Silom, kde se planuji najist a pokracovat prochazkou po nerestne ulici Patpong. Jelikoz je to zpet kus cesty, volim navrat nadzemkou. System nadzemni drahy studuji asi pul hodiny, nebot zde neni vubec jednoduche najit ten spravny vlez. Navic mam situaci zkomplikovanou nutnym prestupem. Konecne stojim na spravnem peronu a prijizdi vlak. Kazdy peron tu ma 2 uniformovane lidi, kteri ridi nastupovani a vystupovani cestujicich pomoci pistalek. Vlak je totalne narvany a lide musi vynalozit velke usili, aby se dostali ven/dovnitr. Nechci se tlacit tak cekam na dalsi. Po ctvrtem vlaku to vzdavam a vracim se zpet pesky. Po shlednuti casu mi doslo, ze je dopravni spicka, coz dokazovaly i totalne nabite kolemjedouci autobusy, ktere jsou mimochodem snad jeste z 2. svetove valky.

Pobliz ctvrti Patpong mijim mexickou restauraci, kde skrz vylohu vidim tocene pivo na stolech pred lidma. Nevaham a a jiz objednavam jedno a spolu s nim i vyborne quasedillas se spoustou druhu omacek a salatu na vyber zdarma. A zase: pomerne mala restaurace a stara se tu o vas 6 pinglu s nevidanou ochotou. Je za minutu 19:00 a si rychle objednavam jeste jedno pivo (tusim nejake danske), abych stihl jeho „Happy hours“ cenu. veskerou obsluhu jsem tim rozesmal, nebot predchozi jsem nemel jeste dopite. No jo no, cech z pivni velmoci ;) V restauraci diky internetu zustavam az do 21:30h a vydavam se do ctvrti Patpong s jistym ocekavanim, nebot o teto ulici se vypravi ledacos. Docela me zarazila pritomnost megatrhu se vsim moznym, ktery se tahl stredem ulice. Co se tyce klubu s tanecnicemi u tyci, bylo jich otevrena zhruba tretina, nejspis moc brzka hodina. Kazdopadne jsem mel pocit, ze divkam neni jeste snad ani 16 a prakticky vsechny se na molech pohupovaly ponekud otravene. Na opacne strane ulice je cestou zpet situace podobna, a proto se s pocitem nafoukle bubliny vracim ulici Silom zpet k lodnimu taxi. Na liduprazdnem molu zjistuji, ze lode asi nejezdi za tmy, a tak hledam v mape moznosti navratu do Khaosan Road. Netrva to dlouho a bezradneho ceskeho turistu obklici skupina taxikaru, ktera se predhani v tom, kdo me odveze. Ptam se na cenu a po vysloveni 300 bahtu (cca 210 Kc) se obracim a odchazim. Jeden z nich to nevzdava a bezi za mnou s dotazem, kolik jsem ochotnej dat. Nemam co ztratit, tak jsem nekompromisni a za chvili uz me chlapek veze starym medourem pres cele centrum Bangkoku za 150 bahtu (cca 105 Kc). Behem cesty samozrejme ze me vytahuje veskere informace o pobytu a postupne mi nabizi jeden letak za druhym, kam bych se mel jit podivat. Je mi jasny, ze cokoliv mi doporuci, bude mit z toho provizi a tak zrejme i diky tomu, ze se prochazim sam, mi jako prvni nabizi eroticke sluzby. Poucen z predchoziho dne veskere jeho nabidky odmitam, nicmene delam zasadni chybu a ptam se ho na informaci, kde tu delaji opravdu kvalitni thajske masaze. Do chlapka jako kdyz streli a uz me veze se podivat do nejakeho masazniho salonu. Vyvijim pomerne dost velke usili, abych ho presvedcil, ze nechci nic videt a at me hodi tam, kam jsme se dohodli. Podarilo se a ja za cca 40 min opet pokracuji po sve Khaosan Road v jiz znamem prostredi. Zazitek s taxikarem me od masaze neodrazuje, a ja nahodne volim jeden z mnoha v okoli meho hotelu. Je cca pul 1 v noci a ja si objednavam 60min olejovou masaz celeho tela v plne nabitem, docela seriozne vypadajicim salonu. V recepci platim 300 bahtu (cca 210Kc) a cekam na maserku v pohodlnem kresle. Masaz byla super, jen vedle za plentou byli nezavisle na me nejaci 2 cesi, kteri se pri tom dost nevybirave bavili na ucet jejich maserek a meli desnou legraci z toho, ze jim nerozumneji. Musim na tomto miste konstatovat, ze se nestydim za nasi republiku jen diky mentalite jejiho naroda uvnitr statu, ale stydim se i za nas za cechy, jak nas dokazou reprezentovat venku, je to k zbliti :(

Po masazi se jeste pobliz hotelu potkavame s Lacem a u pivka si sdelujeme sve dojmy z dnesniho dne. Na pokoji bookuji letenku do Krabi za 1500 bahtu (cca 1050 Kc) s udajne nejmin spolehlivou leteckou spolecnosti Thai Lion Airlines, kam se nasledujici den chystam. Popravde uz se z Bangkoku tesim pryc ;)

Jeste je potreba zminit, ze Bangkok je plny „lidi“, kteri se bezvladne povaluji po ulicich v pomerne zajimavych polohach. tezko rict, co je pricinou jejich nahle „unavy“. Castokrat ani netusite, jestli ten clovek vazne spi, anebu uz by bylo dobre pro nej poslat funebraka. Kazdopadne neni to hezky obrazek a je nutno podotknout, ze to kolemjdouci a specialne policii nechava naprosto klidnymi…

Leave a Comment