Pai

7. Vikend v Pai

Rano (31.1.2015) se probouzim s lehcim bolehlavem a po snidani kolem 13:00 se vydavam RedBoxem na autobusove nadrazi. Na nastupisti jsem si uvedomil, ze bych si mel co nejdriv koupit listek na vlak do Bangkoku, nebot vecer me jeden kolega vystrasil, ze uz by nemuseli byt. Jelikoz vlakove nadrazi od autobusaku neni daleko, vydavam se pesky. Dominantou nadrazi v Chiang Mai je stara parni lokomotiva pred vchodem a nadrazi celkove pusobi docela utulne. Samozrejmosti je vsude pritomna podobizna krale. Ve vestibulu mijim uhledne serazene shromazdiste sedicich vojaku, kterym jejich velitel neco upenlive predcita. Odhaduji, ze se jedna o nove bazanty smerujici do armady. U okynka sdeluju pozadovany termin odjezdu 2.2.2015 a mam docela stesti, protoze uz je volne jen jedine misto ve vlaku! Pani za prepazkou mi s usmevem vysvetluje, jake mam stesti, a ja s ulevou a o 771 bahtu (cca 540 Kc) chudsi mirim zpet na autobusak. Mimochodem vlaky do Bangkoku jezdi 4 denne, 2 denni a 2 luzkove nocni, i tak jsou ale rozdelene na rychlik a courak. Pojedu sice v tom „rychlejsim“, ale i tak me ceka temer 14 hodin ve 2. tride s luzkem nahore, no uvidime.

Jizdne do Pai stoji 150 bahtu (cca 105 Kc) jednosmerne a cesta dle jizdniho radu trva presne 3 hodiny. Je to logicke, nebot pri pohledu do mapy se vetsina cesty odehrava v horach a ze zkusenosti na prijizdkach na skutru uz jsem tusil, co nas ceka. Pojedeme klimatizovanym multivanem znacky Toyota. Thajci si presnosti hlavu nelamou, deklarovany vyjezd v 15:30 se konal az v 15:45 a to frajer jeste stavoval na benzince natankovat. Po ukrutny zacpe jsme konecne v 16:40 vyjeli z mesta. Po cca 1 hodine jizdy nahle ridic stavi, vyleza a bezi dozadu za stojicim skutrem, na nemz byla zena a 2 deti, mensi vpredu, vetsi vzadu. Ridic zacal toto mensiho z deti ocucavat, pak sahl pro penezenku, klukum dal nejaky mince a te zene zbytek bankovek, co mel ve srajtofli. V tuchvili bylo jasne, ze slo o jeho zenu a deti. Vyluxovany ridic se rozloucil, zenuska i s detma zmizela v busi a jelo se dal. Za dalsi hodinu jsme staveli na odpocivadle na obcerstveni a vypotrebeni.

Do Pai prijizdime s hodinovym zpozdenim a uprimne jsem byl rad, ze je cesta u konce. Tech serpentyn bylo tolik, ze i me pomerne odolnemu, se dost casto delal lze a litoval jsem, ze s sebou nemam Kinedril. Beru prvni volne ubytko na mistni Walking Street (tak se tu nazyvaji hlavni vecerni ulice, kde jsou po obou stranach kazdy vecer stanky a prakticky se jedna o centrum deni) za 600 bahtu (cca 420 Kc) na noc a vydavam se hledat moji skupinku cechu. Penzion byl zajimavej tim, ze pokoje byly mj. vlastne na strese a „koupelna“ byla dispozicne prakticky na balkone. Navic pokoj nemel okno, ale misto nej otocne zrcadlo vyklopne prave do koupelny/balkonu. Na prespani ale dobry, tak to neresim. Vyavam se na prochazku mezi stankare a musim uznat, ze mistni trh je takovy jiny, vic jakoby hippie. I produkce mistnich „umelcu“ vypadala jinak. Hodne tu bylo malych deti, pomoci kterych jejich rodice tahaji z turistu penize. Dostavam info od cechu, ze se nachazeji v takovem kempu s nazvem Circus School, cca 1 km z centra. Lide tam byli ubytovani v rakosovo-bambusovych bungalowech, vse v takovem rasta stylu. Prave tam probihala produkce takovych tech zongleru s ohnem. Puvodne jsem doufal, ze druhy den vyrazime jako grupa na adventure trip do jungle s pruvodcem, ale Robert mi bohuzel sdeluje, ze se s pritelkyni natahli na skutru a jsou cely zafacovany. Pry olejova skvrna. Vracim se tedy zpet na Walking Street a poptavam nabizece vyletu. Mam ale smulu, uz je pozde. Nehazim flintu do zita, vyrazim rano nekam na blind. Cesi se mezitim presunuli do jineho baru za mesto, kam se mi ale uz nechtelo. Zustal jsem v baru, u ktereho jsem byl ubytovan a kde DJ byl prave ten manik, ktery me prijimal. Pokecali jsme a ja zjistuju, ze to je francouz a tohle ma jen jako brigadu. Probrali jsme terorismus v Parizi a komunimus v CR a kolem pulnoci jsme to zabalili. Najednou kolem nas jede dzip a vzadu na zebriku na nem stoji Laco, jeden z te skupinky cechu a na vsechny hulaka. S udivem me zahlid, seskocil z auta a bezel ke me. Po zajimavem rozhovoru mi dava tip na vylet, a sice kolem 50 km smerem na sever vzdalenych megajeskyni. Rikal, ze nic podobnho v zivote nevidel a urcite to stoji za to. Volba je tedy jasna, rano vyrazim do jeskyni.

Rano v 9:00 poctive vstavam a po snidani si pujcuju skutr. Tentokrat to byla Honda 200cc s najetymi cca 4000 km, takze vlastne nova. Na mape zjistuju smer a vyrazim. Nejprve ale tankuju v mistni supermoderni cerpacce :D Zdejsi kopcovita krajina odkryva neuveritelne scenerie thajskeho venkova. Velice rychle se tu strida brutalni stoupak, brutalni klesani, kaskady serpentyn a porad dokola. Silnice je ale velmi kvalitni a zazitek z projizdky je uzasny. Po chvili trochu lituju, ze jsem si nepujcil choppera.

Po cca 20 km prijizdim na odpocivadlo, kde se brutalne foti skupinka japoncu na velmi legracnich motorkach. Take to je nejaka domorodkyne s 2 malymi holcickami v krojich, ktere se s vama za uplatu nchaji vyfotit. Ackoliv se mi tento zpusob obzivy prici, nechavam se taky zlakat. Stoji me to par minci a ja pokracuju dle cedula na udajne nejvyssi misto v okoli. Asi 2 km masakralniho panelovaho stoupaku radne skutr proverilo. Nahore byl bohuzel jen nejaky vysilac a parek divokych psu, ze kterych jsem mel respekt. Ono psu je tady vubec mraky, vselijak se tu potuluji a nedal bych ruku do ohne na to, ze by nebyly schopny zautocit.

Vyrazim dal. Mijim cedule s ruznymi nazvy jeskyni, odbocku k zadne vsak nevidim. Dochazi mi, ze jsem asi prejel, kdyz tu nahle odbocka na Diamond Cave. Cesta se cim dal vic horsi a jedu dalsich cca 10 km. Projizdim vesnici, kde se dle vseho zastavil cas v minulem stoleti a kde pri zastaveni na me zacne skupinka capartu divoce pokrikovat. Cestovat bez mapy v takovem kraji je docela zazitek a tak neni divu, ze na dalsim rozcesti volim spatnou stranu. Nakonec precej dojizdim k budce se zavorou, okolo ktere se mota cca 5 chlapku. Na budce je napsano GUIDE CAVE a ja mam vyhrano, uvidim jeskyni! Chlapik mi podava cenik a ja vybiram z casovych duvodu 1 hodinovou prohlidku (tim bloudenim jsem ztratil dost casu a multivan zpet do Chiang Mai mi jede v 16:00 posledni). Po zaplaceni 200 bahtu (cca 140 Kc) dostavam sluzive gumove botky na prezuti, udajne je tam vlhko a vyrazime s pruvodcem na skutrech za zavoru asi 2 km po takovem krpalu dolu, ze mam silne obavy o sve brzdy. Klesani mistama odhaduju na 40%. Stavime a ja pripravuju foto techniku. Podivne se na me diva a ja za chvili pochopim, proc. Vchodem do jeskyne byla v podstate dira v zemi, zadny rovny vchod jako jsme zvykli u nas. Drapete se po vlhkych sutrech nekam do jamy, vyzbrojeni jen celovkou. Nemusim tady zduraznovat, ze k sestupu potrebujete vsechny ruce a nohy, takze poklidne foceni jaksi nehrozilo. Kdyz uz jsme se dostali do nejake urovne a cesta se zdala byt uz dal rovna, cekalo me dalsi prekvapeni. Tim vlhkem chlapek nahore myslel brodeni se mistama az po rozkrok ve vode! Zacinam se obavat o svou techniku a veskere predmety po kapsach, kazdopadne hlubsi vodu uz jsme neabsolvovali. Jeskynni prostor byl obrovsky, tipoval bych to mistama tak na 20-30 metru. Krapniky a vselijake utvary byly uchvatne, v zivote jsem nic takovyho nazivo nevidel. Atmosferu podrhaval fakt, ze jsme tam byli skutecne sami dva a jen s celovkama, jinak naprosta tma a cesta velmi clenita, samej sutr, voda, obcas vratka klada. Fotograficke podminky naprosto katastrofalni, proto neztracim cas a fotim na automat, zivot je mi milejsi. Potkavame netopyry a po zemi obcas lezou svabi, zahledl jsem i pavouky. Neskutecny zazitek. Bohuzel manik umi kulovyu anglicky, tak se en obcas zastavi a nekam posviti, coz mam chapat jako ze tam je neco zajimaveho. Vyklad bohuzel chybel. Navic jsem polovinu utvaru asi nepostreh, protoze jsem si radeji svitil pod nohy, abych sebou neflak do vody. Zvlastni bylo, ze v jeskyni bylo prijemne teplo a voda prijemne vlazna. Po pulhodine chlapek veli navrat stejnou cestou, takze clovek uz vedel, co ho ceka. Byl to pecka zazitek a rozhodne toho nelituju. Vracim se v prijemnem case a v klidu stiham jidlo, ktere mi na ulici za 3 minuty pripravila z cerstvych surovin mila kucharka. Navrat plne obsazenym multivanem zpet trvala jiz presne 3 hodiny bez zbytecnych zastavek. Nevolnost se tentokrat nedostavila, podarilo se mi usnout.

Cestu z nadrazi v Chiang Mai volim pesky, nebot 120 km na skutru a 150 km v multivanu cloveka dokonale zdreveni. Ve meste opet probiha nedelni market, vsude plno lidi a stanku. Zachazim do masazniho salonu, kde maji takova ta akvaria s rybickami, ktere vam odobavaji nohy. Musim rict, ze je to velmi prijemne a strasne to lochta. Po 30 minutach mate ale nohy jak miminko.

Mezi davem potkavam Petera Chodelku a domlouvame jedno predspaci pivko. Peter je mlady sympatak a bez ostychu mi popisuje jeho uspesne online podnikani a dava mi rady k nezaplaceni. Na pokoji vybiram na booking.com 2 denni ubytovani v Bangkoku, protoze tam zitra v 17:00 vyrazim! Sehnal jsem ubytko primo v centru mesta za 1900 bahtu (cca 1500 Kc) za 2 noci, tak uvidime, co to bude za zazrak. Nicmene necekam nic svetobornyho, preci jen tam budu jen prespavat.

Leave a Comment