Bangkok insects

9. Bangk(š)ok – den 1

Z nadrazi Hua Lamphong Railway Station jsem se vydal za pomoci kompasu v TripAdvisoru pesky, byla to vitana zmena po 14 hodinove jizde vlakem. Hotel se nachazel vzdusnou carou 3 km, realne to bylo samozrejme vice. Cestou jse se snazil zachytavat orientacni body, coz mi ale v dusledku bylo k nicemu. Do hotelu jsem dorazil cca po 1 hodine. Uz behem cesty jsem zaznamenal zvyseny zajem TukTukaru a vsemoznych prodejcu. Nutno podotknout, ze jiz mezi 7-8 hodinou ranni zde panoval neuveritelny ruch, poulicni vyvarovny v plnem proudu, proudy lidi ze vsech moznych stran, doprava jak jinak nez brutalni. Po chvili tapani v okoli hotelu jsem konecne nasel cil. Na check-in bylo brzy, proto davam bagl do depozitu hotelu a vyrazim na snidani a mensi obhlidku okoli. Hned u vychodu na znamou ulici Khaosan Road me zastavil mistnak s otazkou: „Where are You from? (Odkud jsi?)“ Po nekolikaminutove debate se ocitam v Tuk Tuku stojicim pobliz, ktery me veze do jim doporucovaneho turistickeho centra, kde mi pry reknou ty zarucene informace.  Za 20 bahtu na me udajne ridic pocka a doveze me zpet. Prislo mi to ponekud levne, ale coz, aspon koupim mapu mesta. Ridic na me vskutku pockal a za 20 bahtu dovezl i zpet, a vse s usmevem a vrelou ochotou. Tak parada, rikam si a pokracuju dal po Khaosan Road. Na jejim konci ke me pribehl jinej domorodec a opet slysim vetu: „Where Are You from?“ Situace se opakovala temer totozne, akorat nyni jinym Tuk Tukem mirim do jineho turistickeho centra, tentokrat vsak jen za 5 bahtu! Mlady ridic me pobizel ke vstupu do centra, ale jelikoz jsem mel v ruce sandwitch, sdeluji ridicovi, ze dojim a vstoupim a at neceka. Trval na cekani, ale podarilo se mi ho poslat pryc. Zacalo mi trosku svitat, o co jemu i tomu predchozimu slo.

Po odpocinku na pokoji jsem se vydal po nejakych tech mistnich pamatkach. U jedne z nich opet slysim znamou otazku: „Where Are You from?“ Tentokrat ale od zrizence chramu Wat Bowonniwet Vihara, ve kterem jsem se nachazel. Po dlouhem rozhovoru z nej vypadava, ze prave dnes je udajne vladou vyhlasena promo akce, kdy vsichni Tuk Tukari prevazeji po meste turisty za zlomek ceny, jedinou podminkou je, aby zavezli turistu po ceste do turistickeho centra. V tu chvili dostane tuktukar razitko a muze si dobehnout pro poukazku na benzin. Jelikoz uz bylo pozdni odpoledne a zrizenec mi slibil objet 3 zajimava mista celkove za 10 bahtu, nakonec davam svoleni a mirim s privolanym a zjevne rozradostnenym tuktukarem k 50-ti metrove zlate sose buddhy ve Wat Intharawihan. Socha je opravdu impozantnim dilem, stejne tak jeji blizke okoli, jejimz soucasti byl hrbitov v podobe urnovych „zdi“. Uprostred urnoveho haje tu byla ze dreva vyrezavana stavba, ve ktere lezel ve sklenenem akvarku nejspis cerstve mrtvy mnich. Dalsimi zastavkami s veselym tuktukarem mel byt chram Wat Saket a jeste nejaky jiny. Po predchozi domluve se po sose buddhy ocitam po treti v turistickem centru. Zdejim vypravim svuj pribeh s tuktukarema a udajnou vladni promo akci. Rozesmal jsem vsechny zde pritomne a preci jen se tu doptavam na informace, ktery ostrov na jihu by mohl byt pro me nejlepsi volbou. Pokracujeme dale po dopravou preplnenych ulicich Bangkoku az stavime pred nejakym krejcovstvim. Chvili mi trva nez pochopim, o co se jedna. Tuktukar zkousi moji trpelivost a nuti me si jit krejcovstvi alespon prohlidnout. Soucasne se mnou prijizdeji jinym tuktukem dva mladi nemci, kteri stejne nechapave krouti hlavou. Roztrpcene prikazuju tomu uz ne tolik veselemu ridici, aby me laskave dopravil tam, kde me nabral a ze mu na dalsi jeho zastavky kaslu. Bohudik tomu tak ucinil a ja jsem timto zazitkem s TukTuky v Bangkoku skoncil. Pozdeji jsem se dozvedel, ze jsem mel docela stesti, nebot tohle jsou jejich vsedni praktiky, jak pomoci turistu ziskavat nejruznejsi provize a ze castokrat po docileni jejich cile zanechaji turistu napospas mestu at jste kdekoliv.

 V Bangkoku je nesnesitelne vedro, obecne tak o 3-5 stupnu vic nez kdekoliv jinde. Cloveka to nuti pri potulkach mestem se nekolikrat vratit na pokoj a osprchovat se. Nevim jak to tu mistni delaji, ale pro me konkretne je takovej ten pocit neustaly ulepenosti dost neprijemny. Takze po 3. sprse jsem se vydal na treti toulku Bangkokem, tentokrat v jeho nocni podobe. Khaosan Road je uz brzkych rannich hodin dost rusna, ale co tu nastane po setmeni, jsem jeste nezazil. Venku stanky vedle stanku po obou stranach ulice stridaji bary vedle baru, pred kterymi je vzdy nejaka ziva produkce. Kazdych 10m tu slysite jiny styl hudby, jinou rytmiku a ruznou intenzitu revu lidi. Do toho se mezi lidma derou pojizdne stanky s nejruznejsim grilovanym i negrilovanym jidlem, ovocem, zakusky, prazenym hmyzem, kebabem, smazenymi nudlemi a spousta dalsich moznosti se natlasknout k prasknuti. O ruznych zebracich a doternych pobizecich ani nemluve. Jenom na pikosekundu se zastavite nebo jen uprete zrak na nejaky zbozi ci ceduli, uz k vam nekdo priskoci a zacne vas lamat k uskutecneni obchodu. Obzvlast doterni byli prodavaci piva s velkymi termobednami plnymi ledu s lahvemi piva nabizejici pivo 2x drazsi nez v nekolika prilehlych samoobsluhach 7/11. Zajem o ne paradoxne rapidne vzroste presne o pulnoci, kdy je tu tzv. policejni hodina a veskere samosky 7/11 a restaurace musi prestavat prodavat alkohol. Pulnoci zde take konci poulicni produkce a stankari bali na par hodin sve platene obchudky, aby je zas v 6:00h mohli opet postavit – sileny! Dalsimi doternymi votrapy jsou nabizeci tzv. „Ping Pong Show“ a „Happy Ending“. Kdo nevi o co jde, at pouzije Google pripadne mu to osobne vysvetlim ;) Zvlastni skupina stankaru v Bangkoku zde zcela volne nabizi pripravky typu Viagra, Cialis apod., jini vam zas na pockani vyrobi padelek prakticky jakehokoliv dokladu ci prukazky. Chcete kanadsky pas? Neni problem. Chcete americky ridicak? Neni problem! Chcete novinarskou akreditaci na jakoukoliv vyhlasenou akci? Neni problem!! Take je tu na kazdem kroku tetovaci studio, takze se muzete nechat pokerovat od hlavy az k pate.

Presouvam se pesky do nedalekeho parku prad asi nejvetsi atrakci Bangkoku, a to Grand Palace, ktery je uz touto dobou (cca 18:00) zavreny. V parku, ktery je vlastne oplocenym zatravnenym ovalem se stromy po obvodu, lide ruzne polehavaji a poulicni performeri zde predvadeji sva cisla. Na jednom ze stromu jsem zahlid docela peknyho ptaka, ne nepodobneho papouskovi. Mirim k rece Chao Phraya, ktera se klikati pres cely Bangkok od severu k jihu. Na rece zde funguje tzv. „ricni taxi“, ktere vas prave diky klikatosti reky pomerne levne dopravi do celeho mesta. Jaka jsou vsak uskali tohoto druhu dopravy popisu v nasledujicim clanku diky vlastni neuveritelne zkusenosti s ni pri odjezdu z hotelu na letiste. U kazde zastavky „ricni taxi“ se nachazi trziste, okolo ktereho je spoustu miniaturnich pribytku, ve kterych pravdepodobne trhovci i rovnou bydli. Je zajimave videt „bydleni“ o velikosti cca 3x3m, ve kterem nechybi 100cm LED TV, na ktere spinava drobot pari hry na Playstationu. Naprosta tesnost ulicek a doslova kontakt na delku ruky mi nedovoluje v teto nehostinne a dost zapachajici casti fotit, ackoliv lide zde polehavajici se nijak nevrazive netvari, jsou spise apatycti.

Bolest nohou uz se ozyva a ja se vracim do Khaosan road. Krome nejruznejsich stanku a baru jsem zapomnel zminit i neprehlednutelny pocet masaznich salonu. Je to hotova masazni masinerie. Jednotlive salony od sebe nejsou vzdalene vice jak 50m a nekde jich je dokonce nakumulovano nekolik hned vedle sebe. Jeden takovy salon dokaze soucasne masirovat odhadem tak 20-30 lidi. Na ulici maji neco jako vypolstrovana plazova lehatka, kde vam prevazne masiruji nohy. Uvnitr uz pak probihaji klasicke thajske masaze celeho tela. Nabidka masazi takoveho salonu cita kolem 20 druhu a masaze zacinaji na 150-200 bahtech (cca 105-140 Kc) za 30min, celkova olejova masaz na 60min tu je za 300 bahtu (cca 210 Kc). Podotykam jen, ze tyto poulicni bezne salony nabizeji pouze klasicke masaze, za temi „lechtivejsimi“ si vetsinou musite dojet mimo nejrusnejsi ulice. Nevaham a diky nachozenym kilometrum volim masaz nohou na ulici. Za 150 bahtu dostavam pulhodinovou naprosto dokonale uvolnujici masaz, ktera mi dovoli cca jeste dalsi hodinu courat po meste. Navic mi frajerka promackala i krcni a ramenni svaly, coz bylo chvilema dost bolestivy, ale nakonec super. Nahodne potkavam triclennou skupinku cechu z naseho NET srazu, kteri se prave dopravili z Chiang Mai. Dva jdou spat a s Lacem jdeme na pokec k baru, ktery byl udelany ze stare dodavky VW. Den pro me konci po 3:00h rano a ja jeste na pokoji na internetu vyhledavam cile pro svou dalsi pochuzku Bangkokem.

Leave a Comment